Primární ošetření

Počáteční ošetření poranění pohybového aparátu by mělo následovat po dokončení primárního vyšetření. Na končetinách hledáme známky poranění a vyšetřujeme stav neurovaskulárního zásobení (čití, pohyblivost, zabarvení, prokrvení).

Veškeré deformity by podle možností měli být za dostatečné analgezie reponovány, abychom dosáhli správných anatomických poměrů a případně i prokrvení. Poté končetinu znehybníme vhodnou dlahou. Po repozici opět zkontrolujeme stav neurovaskulárního zásobení a výsledky zaznamenáme. To však v přednemocničních podmínkách bývá často opomíjeno (Dean 2009).

Po každém zásahu je třeba pacienta znovu vyšetřit a případné zhoršení stavu pokud možno korigovat. Poté by měl být pacient bezpečně dopraven z hřiště (podle potřeby s imobilizovanou páteří). Končetina může být následně důkladněji ošetřena v nemocnici.

Analgezie

Zdravotníci (nikoli však pacienti!) často zapomínají na dostatečnou analgezii nebo ji podávají pozdě. Analgezii bychom měli podat, jakmile je to bezpečné (po primárním vyšetření a vyřešení život ohrožujících stavů). Pokud neexistuje kontraindikace (úraz hlavy / snížená úroveň vědomí nebo poranění hrudníku), rychlým a účinným řešením je entonox (inhalace kyslíku s oxidem dusným). V některých zemích Evropy však není schválený.

Lékem volby bylo tradičně morfium, dnes je však jeho držení a užívání předmětem různých restrikcí. Vhodnou alternativou je intravenózní podání tramadolu nebo paracetamolu. Další možností je ketamin.

Intravenózně může analgetika podat jen zdravotník s dostatečným vzděláním.

Hráče se závažným poraněním pohybového aparátu je třeba správně a bezpečně převézt na pohotovost. Hráč by s sebou měl mít veškerou potřebnou dokumentaci včetně základní anamnézy (dle SAMPLE).