Epileptický záchvat
Epileptický záchvat je náhlý mimovolní svalový klonus způsobený abnormální elektrickou aktivitou mozku. Epileptické záchvaty jsou poměrně běžné. Až u 3 % populace nastane epileptický záchvat aspoň dvakrát za život. Samotný záchvat bychom neměli zaměňovat s epilepsií, což je zvýšená náchylnost ke spontánním intermitentním záchvatům. Pokud tedy pacient prodělal jen jeden epileptický záchvat, za epileptika ho neoznačujeme.
Příčiny epileptického záchvatu:
- úraz hlavy (ihned po úrazu nebo i opožděně)
- krvácení do mozku
- hypoglykemie
- meningitida a encefalitida
- metabolický rozvrat (např. nízká sérová koncentrace sodíku)
- mozkový tumor
- epilepsie
Příznaky a projevy:
- několik minut před záchvatem může předcházet vizuální, zvuková nebo čichová aura
- generalizovaná nebo lokální tonická/klonická aktivita
- inkontinence moči/stolice
- pokousání jazyka
- postiktální perioda – po skončení záchvatu může být pacient unavený a mít nízké GCS; může trvat několik minut nebo hodin, ale stav by se měl postupně zlepšovat
Pomoc při epileptickém záchvatu:
Zkontrolujte bezpečnost záchrany a řiďte se postupem AB(& O2)CDE s důrazem na následující:
Dýchací cesty – Jsou často ucpané. Obvykle je zprůchodníme dvojitým manévrem nebo předsunutím čelisti. Někdy vznikne u epileptického pacienta trismus. V takovém případě není účinné použití nosního vzduchovodu. Podejte kyslík – 15 l/min pomocí masky s rezervoárem.
Ochrana krční páteře – Během záchvatu nemusí být možná. Nikdy se nesnažte pacienta během záchvatu držet nebo znehybňovat.
Dýchání – Epileptický pacient může hypoventilovat, ale podpůrná ventilace může být při tonicko-klonickém záchvatu velmi obtížná. Nejdůležitější je zajištění dýchacích cest a vysokoprůtoková aplikace kyslíku pomocí masky s rezervoárem.
Krevní oběh – Záchvat jako takový obvykle nezpůsobuje významnější změny hemodynamiky. Pacient má často tachykardii. Intravenózní přístup nemusí být snadné zajistit, a pokud není k dispozici, je třeba zvážit jiné metody podání léků, např. bukální podání midazolamu nebo rektální podání diazepamu.
Následná péče:
U většiny pacientů záchvat samovolně skončí do několika minut. Do té doby je nejvhodnější kontrolovat průchodnost dýchacích cest, podávat kyslík a kontrolovat hladinu cukru v krvi. Pokud je nízká, zvýšíme jí pomocí metod popsaných v části o hypoglykemii. Pokud záchvat sám neskončí, může být nezbytné podat léčiva. Toto rozhodnutí by nemělo být neuvážené; měli bychom vzít v potaz možné komplikace použití benzodiazepinů, zejm. zástavu dýchání, a být na ně připraveni.
Co nejdříve zajistěte převoz na pohotovost.