Poranění chladem
Poranění chladem neboli omrzlina je poškození periferních tkání v důsledku přímého působení chladu. Při slabší formě mluvíme o omrzlinách 1. stupně. Kůže je zpočátku bledá a ztrácí cit. Po zahřátí jsou tyto změny zcela reverzibilní. V závažnějším případech mluvíme o omrzlinách 2. a 3. stupně. Postižená oblast je vlivem mrazu bílá, ale po zahřátí získá modrou/fialovou barvu. Poté může zčernat a otéct. Nakonec může i odpadnout. U většiny pacientů se tak odkryjí níže uložené zdravé tkáně.
Léčba omrzlin
Pacienta přesuneme z chladného prostředí a zahříváme ho. Se zahříváním však nezačínáme, dokud není zajištěno trvalé teplo a nehrozí, že by pacient musel být opět vystaven chladu. V lehčích případech může stačit pasivní zahřívání, ale v závažnějších je třeba zvážit aktivní zahřívání pomocí tekoucí teplé vody. Zahřívání je někdy velice bolestivé, a proto může být potřeba silná analgezie.
Za zvážení stojí také použití nesteroidních protizánětlivých léků, abychom inhibovali funkci prostaglandinů.
Tonutí
Pro účely neodkladné péče v ragby používáme termín tonutí pro stavy, kdy se pacient dusí následkem ponoření do tekutého prostředí.
Ze všeho nejdůležitější je bezpečnost zachránce, nevystavujte se tedy nadměrnému nebezpečí.
Konkrétní patofyziologie může být různá, ale hlavními problémy při těchto stavech bývá hypotermie, hypoxie a aspirace.
Po vytažení z vody je pacienta třeba udržovat v horizontální poloze. Ve vodě byl pacient vystaven silnému hydrostatickému tlaku. Při náhlém přerušení jeho působení by vzpřímená poloha mohla způsobit zásadní pokles krevního tlaku.
Pomoc při tonutí
Pacient je zachráněn z vody a položen na záda.
Provedeme vyšetření ABCDE a zjištěné problémy řešíme. Důležité je především minimalizovat dobu, kdy je pacient hypoxický, a tudíž se soustředíme na zajištění dýchacích cest a okysličování. Dostatečně dýchajícímu pacientovi podáme kyslík z vysokoprůtokového zdroje přes masku s rezerovárem. Zvracení je u osob, které tonuly, závažný problém a zdravotník musí být připraven jej okamžitě řešit, aby snížil riziko aspirace. Pokud je to možné, pacient by měl být umístěn do zotavovací polohy.
Nastane-li srdeční zástava, zachránce by si měl být vědom možnosti podchlazení a resuscitaci podle toho modifikovat, jak bylo pospáno v části o hypotermii.