Podchlazení

Hypotermií (podchlazením) se označuje pokles teploty tělesného jádra pod 35 °C. Někteří autoři tento stav dále dělí na lehkou, mírnou a těžkou hypotermii:

lehká 32–35 °C

mírná 30–32 °C

těžká < 30 °C

Těmto kategoriím však různí autoři přiřazují různá teplotní rozpětí, což ilustruje, že toto rozdělení je jen pomocné a nepředstavuje tři klinicky odlišné stavy, nýbrž spektrum jediného stavu.

Při poklesu teploty tělesného jádra se aktivuje mnoho kompenzačních mechanismů. Ve snaze udržet teplotu jádra dochází k periferní vazokontrikci. Zvýšení objemu v centrální cirkulaci pak může způsobit diurézu. Pacient se také může třást. Tyto pochody jsou ovládány ze zadní části hypotalamu a míchy. Třesem se tělo snaží produkovat teplo v kosterních svalech. Při nižších teplotách však ke třesu nedochází, a nelze ho tedy považovat za rozhodující příznak. Zvýšením svalové práce roste i spotřeba kyslíku. Společně se zvýšenou zátěží myokardu vzhledem k periferní vazokonstrikci (a tím zvýšenému afterloadu) tak může dojít u náchylných jedinců k ischemii myokardu.

Při dalším poklesu teploty se zvyšují účinky na další tělesné funkce, pacientův stav se zhoršuje a může vést až k srdeční zástavě.

Projevy hypotermie

Mezi hlavní projevy patří (přejato z Rosen's Emergency Medicine):

Léčba podchlazení

V první řadě je třeba pacienta dostat z chladného prostředí, odstranit případný mokrý oděv a jemně osušit kůži. Mokrý oděv raději odstřihneme než svlékáme, abychom s pacientem co nejméně hýbali. Zároveň s tím bychom měli provádět vyšetření ABCDE a případné zjištěné problémy řešit. Pacientovi podáme kyslík z vysokoprůtokového zdroje a zahříváme ho.

Při lehké hypotermii může stačit osušeného pacienta zbaveného mokrého oděvu jednoduše zabalit. Důležité je zejména přikrýt hlavu, jelikož odtud dochází k velkým tepelným ztrátám.

Při silnější hypotermii může být potřeba pacienta aktivně zahřívat pomocí teplé koupele. To lze samozřejmě pouze v případě, že pacient je plně při vědomí a žádný z bodů ABCDE nevyžaduje urgentní řešení.

Během zahřívání je třeba sledovat krevní tlak a stav vědomí, jelikož může dojít k výrazné vazodilataci.

Podchlazený pacient musí být bedlivě pozorován, neboť může dojít k rychlému zhoršení stavu.

Dále je důležité s pacientem manipulovat opatrně, jelikož nevhodná stimulace (zejm. dýchacích cest) může způsobit i fibrilaci komor.

Každého podchlazeného pacienta, s výjimkou těch nejlehčích případů, je třeba rychle dopravit na pohotovost.

Podchlazení a srdeční zástava

Když se lidské tělo ochlazuje, spotřeba kyslíku klesá. Hypotermie tedy může mít neuroprotektivní účinek, tzn. že i po delší srdeční zástavě existuje šance na příznivou neurologickou prognózu. Z tohoto důvodu bychom měli v pokusech o oživování pokračovat až do chvíle, kdy bude pacient zahřátý.

Řídíme se běžnými zásadami resuscitace, ale věnujeme pozornost následujícím skutečnostem.

Dýchací cesty musí být průchodné, nicméně při provádění manévrů na jejich zprůchodnění musíme být zejména při použití pomůcek obzvláště opatrní, jelikož stimulace dýchacích cest může způsobit fibrilaci komor.

Myokard podchlazeného pacienta nemusí adekvátně reagovat na defibrilaci a léky ovlivňující srdeční činnost. Kromě toho může slabá periferní cirkulace a snížený metabolismus léku vést k ukládání toxického množství léčiva periferně.

V případě fibrilace komor nebo bezpulzové komorové tachykardie je podle standardního protokolu třeba vyslat tři výboje, nehledě na teplotu. Pokud však FK nebo KT i po třech výbojích přetrvává, další výboje opakujeme, až když teplota dosáhne 30 °C.

Přesné změření teploty je nicméně v rámci přednemocniční péči obtížné, a proto se musíme řídit spíše klinickým nálezem.